MĚSTSKÉ MUZEUM VE STŘÍBŘE Deutch en
 
Z důvodu rekonstrukce jsou expozice uzavřeny. V INFOCENTRU je provoz nepřerušen.
Otevřena prohlídka věže kostelaVšech svatých s vyhlídkou. Pro bližší informace využijte služeb informačního centra.
 
V budově bývalého minoritského kláštera je umístěno Městské muzeum, informační centrum a galerie umění. K expozicím muzea patří historie dolování na Stříbrsku, mineralogie a archeologie. Dále pak expozice věnovaná stříbrským ostrostřelcům, přírodovědě, etnografii a umění. V přízemí budovy kláštera je zpřístupněna křížová chodba. Zde jsou odkryty dva gotické portály a další architektonické prvky. Na křížovou chodbu navazuje torzo kostela sv. Máří Magdalény.
 
Současný stav Muzea v rekonstrukci:
 
rekonstrukce
Po dokončení rekonstruce budou otevřeny nové prostory včetně kavárny a multifunkčního sálu. Ve všech prostorách bude možný přístup k internetu (WiFi).

Interiér muzea:

MINORITSKÝ KLÁŠTER S KOSTELEM SV. MÁŘÍ MAGDALÉNY Stavba je datovaná rokem 1238, ale pravděpodobněji až 1250 v souvislosti s Ratmířem II., synem Ratmíra ze Skviřína, zakladatele rodu Švamberků. S jistotou lze říci, že klášter minoritů, také menších bratří, existoval roku 1272. Žila zde nevelká komunita čtyř žebravých kazatelů a jednoho laika. Později byl vybudován kostel sv. Augustina, vysvěcený jako Máří Magdalény na místě již existující svatyně.O pivovaru za klášterem se mluví v roku 1451. Při požárech 1479, 1508 a 1528 utrpěl klášter škody spolu s celým městem, bleskem byla zapálena střecha r. 1600. V roce 1702 byl přestavován v konventu ochoz a roku 1714 zřízen refektář(společná jídelna v klášteře). V té době byl kostel velice chatrný, takže musel být roku 1741 zavřen a mše se odbývaly v chóru za oltářem a v kapli sv. Barbory, součásti kostela. V roce 1750 žilo v klášteře jen 10 mnichů, 3 laici a kvardián ( představený řeholního domu ). Přestavba kostela začala 1753, první mše v obnoveném kostele se konala mše 13. června podle kronikáře Stříbra Watzky. V roce 1785 byl patentem Josefa II. zrušen. Poslední mše řeholníků se odbývala 22. ledna 1786. Roku 1787 proběhla dražba na oltáře a zařízení a budovy i s pivovarem zakoupila roku 1788 obec. Kostel sv. Máří Magdalény byl v roce 1790 opatřen novým nábytkem, dostal nové varhany za 900 zlatých, přestěhoval se sem zázračný obraz Panny Marie Bolestné, protože kostel Všech svatých byl v havarijním stavu. Kostel Máří Magdalény se stal kostelem farním.

Dne 12.července 1792 udeřil do věže blesk a shořela střecha i na části kostela a kláštera. Všechno zařízení bylo přesunuto do kostela Všech svatých. Klášterní kostel chátral a roku 1871 bylo zdemolováno dosud stojící průčelí a část věže, nyní zde stojí budova číslo 437.V klášteře k největším úpravám pro potřeby školy došlo po roce 1952, kdy z objektu musel odejít děkan ThDr. Karel Forst a s ním celá takřečená fara. Odešla i armáda do konviktu. Právě při těchto velkých úpravách byly nalezeny ostatky Adama Erdmana Trčky z Lípy a Viléma Kinského, kteří byli zavražděni spolu s Albrechtem z Valdštejna, zástavním pánem města Stříbra Kristiánem z Illova a setníkem Naumannem v Chebu roku 1634. V roce 1988 bylo do prostor kláštera přesunuto muzeum. V roce 1991 byla z iniciativy pracovníků muzea nainstalována malá expozice. A v roce 1992 se začalo s opravou severního křídla minoritského kláštera. Před začátkem sanačních úprav proběhl archeologický výzkum křížové chodby a kostela, odkryly se zajímavé architektonické prvky z období gotiky včetně nově objeveného portálu z 1.třetiny 13. století. Byly odkryty kostrové hroby v několika vrstvách nad sebou, jak v křížové chodbě, tak na nádvoří před klášterem. Od roku 2000 postupně probíhá rekonstrukce budovy.

Minorité (Ordon Fratrum Minorum Conventualium) Řehole sv. Františka Řád byl založen roku 1209 sv. Františkem z Assisi, který sestavil jeho řeholi, potvrzenou r. 1223 papežem Honoriem III. V průběhu následujících desetiletí se velmi rychle šířil po celé západní Evropě. Již od poloviny 13. století se začal štepit na přísnější následovníky sv. Františka – spirituály a ty, kteří souhlasili se zmírněním řehole na základě nových privilégií – konventuály (podle výstavných konventů, kterými se liší od bratří dávajících přednost životu v poustevnách ). Oba směry se ostře rozlišovaly a řád procházel težkým zápasem po několik pokolení.Obě skupiny podléhaly jednomu řádovému generálovi až do roku 1443, kdy došlo k ustavení funkcí dvou nových vikářů (předalpský a zaalpský) pro reformované bratry. Mezi vedoucí představitele přísnějších směrů náležel v polovině 15. století generální vikář Jan Kapistrán, proslulý svými kázáními i v Čechách. V roce 1517 došlo k definitivnímu rozdělení a ustavení dvou samostatných řádů, z nichž jedním byl řád bratří menších konventálů (praví minorité), druhým všechny přísnější observance sloučené v jeden řád – františkáni. Řád působící ve službách římské církve proti kacířským hnutím hájil správnost oficiálního církevního učení, zdůrazňoval úctu ke kněžím a podřízenost papeži. Stal se hlasatelem nové zbožnosti a zanícenosti pro pastýřskou službu ve smyslu následování Krista v chudobě a pokračování kázání podle příkladu apoštolů. Jeho hlavním posláním byla od samého počátku zejména misijní, kazatelská i studijní činnost. Zásadu naprosté chudoby vyznávaly především přísnější větve řádu, které svoji existenci zakládaly pouze na fundacích a milodarech. Minorité sehráli důležitou roli především v městském prostředí a podobně jako u dominikánů jejich konventy výrazně poznamenaly i urbanistickou a stavební podobu středověkých měst. Vzhledem k aktivní práci v duchovní správě měl řád inkorporovány četné fary.

Řád řízený generálem se dělí na provincie, v jejichž čele stojí provinciál. Nižší správní jednotkou jsou kustodie, vedené kustodem a sestávající z několika klášterů, z nichž každý řídí kvardián. Řád má kněze, laické bratry a členy III. řádu sv. Františka. V Čechách se objevují minorité téměř současně s dominikány nejprve v Praze. První klášter pro ženskou větev řádu založila sv. Anežka Přemyslovna roku 1231, krátce nato se při něm usídlili i mužští příslušníci téže řehole. Patrně roku 1232 vzniká v Praze minoritský konvent u sv. Jakuba a poté následuje již celá řada klášterů i v dalších větších českých městech – Litoměřice, Kadaň, Hradec Králové, Stříbro, Benešov, Most, Cheb, Bechyně, Jílové u Prahy, Vysoké Mýto, Plzeň, Čáslav, Domažlice, Nový Bydžov, Jindřichův Hradec, Horažďovice, Žatec, Mladá Boleslav, Český Krumlov, Krupka, Planá, nověji Pardubice, Kukleny atd., na Moravě – Olomouc, Brno, Znojmo, Jihlava, Valtice, Uničov, dále ve Slezsku – Opava, Krnov. Za husitských válek byly mnohé konventy pobořeny a zanikly, některé obnovené přešly v 15.století k františkánům, část jich byla zrušena v 80. letech 18. století za Josefa II. Menší počet klášterů se uchoval až dodnes. Konventy v českých zemích náležely původně k provincii česko-polské, trvající do roku 1517, kdy došlo k odtržení provincie české ( od r. 1822 provincie česko-moravsko-slezká ), v roce 1919 se ustavila provincie československá. Česká provincie se dělila v novější době na čtyři kustodie – pražskou, královéhradeckou, krumlovskou a vratislavskou.

Znak: v černém ( modrém, stříbrném , zlatém) poli zlatý ( červený, černý )kříž s paprsky , vycházející z mraků, před křížem dvě skřížené paže ( Ježíše a sv. Františka ) s červenými stigmaty.

Řeholní oděv: původně popelavý, později černý hábit s kapucí, bílým provazovým cingulem se třemi uzly a s růžencem. Kněží mají kolárek a černý biret.

V roce 2005 proběhlo předání část zrekonstruovaných prostor a 17. května 2006 byly slavnostně otevřeny expozice muzea.